Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Velmi překvapivé sólové album předkládá Steve Von Till z NEUROSIS. Jeho pátá deska se totiž v mnoha ohledech silně liší od všeho, co Steve sólově vydal za posledních dvacet let. „No Wilderness Deep Enough“ se odklání od akustických neofolkových vod a staví do popředí plochy, které mají mnohem blíže k ambientu. Nejčastěji tu používá smyčcové rejstříky, medově táhlé žesťové tóny, mellotron a klávesy. I atmosférou je deska výrazně jiná, než její předchůdci. Její základní obrysy Steve stavěl v severním Německu, když nemohl spát díky pásmové nemoci. Odtud vyvěrá snová, mámivá atmosféra, kterou si album jako celek uchovává po celou dobu. Po čase se k nápadům vrátil a začal je více opracovávat.
Po nějakou dobu měl Steve Von Till pocit, že napsal svoji první instrumentálně ambientní desku, dokud materiál neslyšel Randall Dunn, jemuž se naopak zdálo, že by hlas skladbám prospěl. A tak se i stalo. Texty mnohem více než s nějakým obsahem pracují se zvukomalebností, rytmikou a melodikou. To volné plynutí, které jde silně po náladovosti, je tu cítit každou vteřinu.
Sólová tvorba jedné z hlavních tváří NEUROSIS nikdy netlačila na pilu, vždy byla velmi uvolněná a pomalu plynoucí. „No Wilderness Deep Enough“ ještě více zpomaluje a dává vyniknout barvě zvuků, které jsou použity. Donutí vás zastavit se a dostat se do hloubky. Jakoby chtěly vytvořit prostor, kde člověk může být jen sám se sebou a uniknout před uspěchaným světem tam venku. Tempo je mnohdy přímo hypnotické. Některé skladby, jako třeba „Shadows On The Run“, mají soundtrackové a scénické tendence.
Steve Von Till natočil album, které si zachovává jeho rukopis, ale k psaní používá jiné nástroje. Ze všech jeho desek má nejsugestivnější náladu, a ačkoliv nebylo zamýšlené jako koncepční, je velmi sevřené a emočně jednotné. Pokud potřebujete pauzu, dejte si „No Wilderness Deep Enough“.
STEVE VON TILL bez kytary a v mnohém odlišný od jakékoliv předchozí sólovky. A přesto ho na první poslech poznáte.
8 / 10
Skladby
1. Dreams of Trees
2. The Old Straight Track
3. Indifferent Eyes
4. Trail the Silent Hours
5. Shadows on the Run
6. Wild Iron
Diskografie
No Wilderness Deep Enough (2020) A Life Unto Itself (2015) A Grave Is a Grim Horse (2008) If I Should Fall to the Field (2002) As The Crow Flies (2000)
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.